Pojem složený výrobek, součástka složeného výrobku a část výrobku

Složeným výrobkem se rozumí výrobek skládající se ze součástek, které je možné rozebrat a znovu sestavit, není tudíž kompaktní jako např. odlitek.

Součástka složeného výrobku je výrobkem svého druhu.  Součástku složeného výrobku nelze chápat jako část výrobku, který je kompaktní, nerozebíratelný.

Zákon vyžaduje, aby byl průmyslový vzor vyobrazen tak, že bude jednoznačně seznatelná jeho podstata. Znamená to, že mimo grafických a typografických znaků, představují všechny ostatní průmyslové vzory vzhled prostorových výrobků.

Pokud tedy má být vzhled prostorových výrobků řádně zdokumentován, vyžaduje více pohledů, ne jen jeden. Jako příklad je možné uvést hrací kartu, kde je při vyobrazení nutné brát v potaz ne jen lícovou, ale i rubovou stranu, stejně tak jako vyobrazení její tloušťky, aby bylo zjevné, že je v poměru ke zbývajícím rozměrům zanedbatelná.

Pojem výrobek

V běžném životě je pojem výrobek chápán jako něco hmotného, stálého v čase a jednoznačně vymezeného resp. ohraničeného v prostoru.

Zákon má pro své účely vytvořenou vlastní definici výrobku. Za výrobky zákon považuje:

  • průmyslově nebo řemeslně vyrobené předměty (např. stůl, skříň), včetně součástek určených k sestavení ve složený výrobek (např. páka vodovodní baterie)
  • obaly (láhev, krabice na sušenky)
  • úpravy
  • grafické symboly (např. piktogramy, počítačové ikony, loga)
  • typografické znaky (písmo ve smyslu konkrétní sady alfanumerických a jiných znaků, jejichž užití představuje tisk textů)

Zákon výslovně uvádí, že počítačové programy nejsou považovány za výrobky.

Pojem průmyslový vzor

Podle vymezení zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, se jedná o vzhled výrobku nebo jeho části, zejména jde o linie, obrysy, barvy, tvar, strukturu, materiál nebo zdobení výrobku.

Průmyslový vzor je uceleným souborem vizuálně vnímatelných znaků – jeho obsahem je tedy pouze vizuálně vnímatelná složka (vzhled) z celkového řešení výrobku. Tato složka byla spolu s ostatními složkami (materiál, ze kterého byl výrobek vyroben či jak je výrobek konstrukčně uspořádán, aby mohl plnit nějakou funkci) zakomponována do celkového řešení výrobku jejím tvůrcem (původcem) či designérem.

Průmyslovým vzorem tedy není technické, konstrukční, funkční, materiálové nebo jiné řešení zakomponované do výrobku jeho tvůrcem a to i přesto, že by i toto bylo ze skutečného výrobku či jeho vyobrazení prostřednictvím vizuálního vjemu seznatelné. Z toho vyplývá, že průmyslovým vzorem není chráněn výrobek, pouze jeho vzhled jako takový – abstrakce, kterou je následně možné ztělesnit v určitém výrobku.