Vymáhání práv dle zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví

Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví upravuje zákon č. 221/2006 Sb. Dle tohoto zákona může majitel užitného vzoru požadovat vůči třetí osobě, která porušuje nebo ohrožuje jeho právo, informace o původu a distribučních sítích zboží nebo služeb, kterými je právo porušováno.

Došlo-li k neoprávněnému zásahu do práv, může se majitel průmyslového vzoru domáhat u soudu toho, aby se porušovatel zdržel jednání, jímž dochází k porušení nebo ohrožení práva, a následky ohrožení nebo porušení byly odstraněny, a to zejména stažením výrobků z trhu nebo trvalým odstraněním nebo zničením výrobků, jejichž výrobou nebo uvedením na trh nebo skladováním došlo k ohrožení nebo porušení práva, nebo stažením, trvalým odstraněním nebo zničením materiálů, nástrojů a zařízení určených nebo používaných při činnostech porušujících nebo ohrožujících právo. Soud zničení nenařídí, jestliže by porušení práva mohlo být odstraněno jinak a zničení by bylo nepřiměřené tomuto porušení. Na návrh porušovatele může soud namísto uvedených opatření nařídit zaplacení peněžního vyrovnání majiteli, pokud porušovatel nevěděl ani nemohl vědět, jestliže by mu uvedená opatření způsobila nepřiměřenou újmu a peněžní vyrovnání se jeví jako dostatečné.

Majitel užitného vzoru má právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, které získal porušovatel v důsledku ohrožení nebo porušení práva, a přiměřené zadostiučinění, byla-li zásahem do práv způsobena nemajetková újma. Přiměřené zadostiučinění může spočívat i v peněžitém plnění. Soud může stanovit náhradu škody, výši bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění paušální částkou nejméně ve výši dvojnásobku licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj. Pokud porušovatel nevěděl ani nemohl vědět, že svým jednáním porušuje práva, paušální částkou nejméně ve výši licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání práva v době neoprávněného zásahu do něj. Soud přihlíží ke všem relevantním okolnostem, jako např. nežádoucí hospodářské důsledky včetně ztráty zisku, které majitel vzoru utrpěl, k neoprávněným ziskům porušovatele práv a případně i k jiným než hospodářským hlediskům, jako např. morální újma způsobená majiteli užitného vzoru porušovatelem.

Zánik a výmaz průmyslového vzoru

Právo ze zapsaného průmyslového vzoru zaniká dle zákona dvěma způsoby.

Jedním z nich je uplynutí doby ochrany. Průmyslový vzor je chráněn po dobu 5 let od data podání přihlášky průmyslového vzoru, tuto dobu je možné pětkrát prodloužit až na celkovou dobu 25 let od data podání přihlášky.

Druhý způsob zániku ochrany průmyslového vzoru nastává tehdy, pokud se ho jeho vlastník vzdá. V tomto případě právo zanikne dnem, kdy byla tato skutečnost vyznačena v rejstříku průmyslových vzorů.

Váznou-li na průmyslovém vzoru práva třetích osob, Úřad zánik průmyslového vzoru vyznačí až poté, kdy obdrží od vlastníka průmyslového vzoru důkaz o tom, že tyto třetí osoby byly o tomto záměru vlastníka průmyslového vzoru informovány.

V případě výmazu průmyslového vzoru se jedná o odlišnou situaci, neboť na průmyslový vzor se hledí, jako by nikdy nebyl zapsán! Výmaz průmyslového vzoru provede Úřad průmyslového vlastnictví v řízení na návrh, který může podat fyzická i právnická osoba.

Doba ochrany zapsaného průmyslového vzoru

Zapsaný průmyslový vzor je chráněn po dobu 5 let od data podání přihlášky průmyslového vzoru.

Tato doba může být vlastníkem opakovaně prodlužována, a to vždy o 5 let, až na celkovou dobu 25 let od data podání přihlášky průmyslového vzoru.

Úřad vlastníka průmyslového vzoru k prodloužení doby ochrany nevyzývá. Žádost o prodloužení doby ochrany je možné podat vždy během posledního roku příslušného pětiletého období. S touto žádostí je vlastník povinen zaplatit správní poplatek. Pro žádost bez zaplaceného správního poplatku platí, že nebyla podána.

Pokud by vlastník z nějakého důvodu nepožádal o prodloužení doby ochrany průmyslového vzoru, může tuto žádost podat ještě v dodatečné, tzv. poshovovací, lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy měla být nejpozději podána.

Správní poplatek za takovou žádost se pak dvojnásobně zvýší.

Nebude-li žádost podána ani v této poshovovací lhůtě nebo nebude-li zaplacen správní poplatek za tuto žádost, ochrana průmyslového vzoru zanikne k datu, kdy měla být žádost nejpozději podána. Další prodloužení ochrany po uplynutí poshovovací lhůty již není možné ani novým podáním přihlášky průmyslového vzoru neboť základní podmínkou zápisné způsobilosti průmyslového vzoru je novost.